První otázkou je, zda-li vůbec zhodnocovat finance skrze IŽP.

Nicméně, pokud se skutečně k tomuto účelu IŽP použije, pak rozhodně ne v jedné smlouvě, dohromady s pojištěním rizik. Důvodem jsou poplatky, které jsou u IŽP vypočítány z celkového lhůtního pojistného, ale strhávají se pouze z části pojistného, které je určeno ke zhodnocování financí, jelikož z částky, která kryje rizikovou složku nelze poplatky strhnout.

Tím pádem klient přichází o peníze, které měl v úmyslu zhodnocovat. Řešením ovšem může být využití tzv. mimořádného vkladu, který je ve většině případů osvobozen od těchto nákladů. 

Stavební spoření již není tak zajímavé jako tomu bylo dříve, ač se stavební spořitelny skrz své reklamy snaží tvrdit opak.

Zhodnocení u stavebního spoření (smlouvy založeny od roku 2014) se pohybuje kolem 1% p.a. Jelikož se tento výnos ještě navíc daní, nelze ho pokládat za nic výjimečného (už jen spořící účty vycházejí lépe). Jedinou zajímavou částí stavebního spoření byla státní podpora. Nicméně po jejím posledním snížení na 10% z výše spořené částky (maximálně 2000,- ročně) už není zajímavá ani ta.

Když totiž od zisku v podobě státní podpory a zdaněného zhodnocení odečteme poplatky, se kterými je tento produkt spojen (poplatek za uzavření smlouvy – obvykle 1% z cílové částky; roční poplatek za vedení – obvykle ve výši 250-350,-; případně poplatek za předčasné ukončení – obvykle 0,5% z cílové částky), zjistíme, že jeho výnosnost, obvykle stěží pokryje inflaci. Jeho další, znatelnou nevýhodou je “povinná” doba trvání (v současné době 6 let), při jejímž nedodržení se krom výše uvedeného poplatku za ukončení smlouvy odečtou všechny připsané státní podpory. Navíc je stále ještě ve hře, momentálně neschválený, dodatek k zákonu o stavebním spoření, který chce omezit využití státní podpory u stavebního spoření pouze na účely bydlení případně úhradu školného, pokud by se finance využily na něco jiného, potom by byla opět státní podpora odečtena.

Tedy závěrem lze říci, že jsou na trhu v současné době zajímavější produkty než právě stavební spoření a jeho uzavření není efektivní.

Je to jeden z typů úvěru ze stavebního spoření. Tedy úvěr určený k financování účelu spojeného s vlastním bydlením.

Tento typ úvěru poskytují stavební spořitelny svým klientům, kteří ještě nemají na své smlouvě naspořeno dostatek prostředků (konkrétně 40% z výše půjčované částky). Po dobu trvání překlenovacího úvěru (nebo meziúvěru, jak je někdy také nazýván), platí klient pouze úroky a nesplácí jistinu (tedy jeho dluh se de facto nesnižuje), ale místo toho si dospořuje, aby co nejdříve naspořil zmíněných 40% z půjčené částky. Teprve potom se úvěr změní v tzv. řádný úvěr (to je právě ten úvěr, který bývá v reklamách o financování bydlení skrze stavební spoření), kdy se již splácí standardně (jak úrok, tak i jistina).

Doba trvání překlenovacího úvěru je závislá hlavně na tom, za jak dlouho klient dospoří potřebnou částku. Tento úvěr rozhodně není dobrou volbou pro financování dražšího účelu. Lze se do určité míry řídit nepsaným pravidlem: při investici do 500 tis. je možné tento typ úvěru použít; pro částku mezi 500 tis. a 1 mil. již záleží na výši aktuálně naspořené částky na smlouvě stavebního spoření; nad 1 mil., je tento úvěr již naprosto nevhodným řešením a vyplatí se stavební spořitelně, nikoliv klientovi. 

Hypotéka neboli hypoteční úvěr je vždy a pouze účelový úvěr se zástavou jedné nebo více nemovitostí. U hypotečního úvěru se nastavuje tzv. fixace, po kterou banka garantuje sjedanou úrokovou sazbu a mimo toto pevné datum, do kterého fixace trvá zpravidla nenechá banka klienta úvěr bez sankce doplatit. Podle typu hypotečního úvěru, délky fixačního období  a poměru zástavy vůči kupní ceně nemovitosti (neboli LTV) se stanovují úrokové sazby a podmínky čerpání.

Spotřebitelský úvěr je zpravidla bezúčelový, to znamená, že banka půjčí určitý obnos a nezajímá ji, na co se prostředky použijí. Zde se neručí nemovitostmi a není zde ani fixační období, po které je garantovaný úrok (úrok je naproti tomu obvykle garantován na celou dobu trvání úvěru). Doba splácení je zde výrazně nižší, než u hypotečního úvěru. Maximální doby splácení jsou zpravidla 120 měsíců, kdežto u hypotečního úvěru jsou nejčastěji poskytovány až třicetileté doby splatnosti. 

Tuto otázku nelze jednoznačně zodpovědět.

Nejdůležitější je, že tato investice rozhodně není bez rizika – zhodnocení není garantováno, tedy je zde možné riziko ztráty. Nicméně, při volbě správné investiční strategie ve vztahu ke konkrétnímu klientovi a zamýšlené době investice je toto riziko vyrovnáno vyšším zhodnocením, kterého je tato investice schopna dosáhnout.

Další možností snížení rizika ztráty je tzv. průběžné investování, to znamená, že klient neinvestuje jednorázově vyšší částku, ale investuje průběžně, ideálně po delší dobu. Díky tomu jsou mu dokonce i případné krize na kapitálových trzích schopné přinést zisk (v době propadů cen akcií / dluhopisů jich totiž díky tomu nakoupí za stejné peníze vice než v době, kdy trhy rostou).

Pro nezkušené investory je nicméně dobré využít některé z předpřipravených portfolií, které investiční společnosti nabízejí. Tato portfolia jsou nastavené tak, že na začátku investice je většina prostředků investována do rizikovějších fondů (převážně akcie), ovšem ke konci programu se začíná investovat do konzervativnějších fondů (např. dluhopisů a fondů peněžního trhu), tím pádem tak společnost zabrání razantnímu poklesu zhodnocení investice ke konci jejího trvání, v době, kdy se již blíží zamýšlený konec této investice.

V případě tohoto typu produktu je opět velmi důležité poradit se předem s odborníkem, který je schopen vysvětlit veškerá úskalí a výhody, ale hlavně poradí se správným nastavením portfolia pro konkrétního klienta. 

Penzijní připojištění se státním příspěvkem, nebo také Penzijní fond, v dnešní době nahrazen tzv. Doplňkovým penzijním spořením, je produkt, který je podporován státem. Jsou zde státní příspěvky, na které má klient nárok od určité výše měsíčního příspěvku. I tyto příspěvky se ale mouhou změnit (což se stalo v roce 2013) a stát kdykoli do výše těchto příspěvků může zasáhnout, tedy nejsou garantovány po celou dobu trvání smlouvy. Ani zhodnocení u Doplňkových penzijních spoření již není od roku 2013 garantováno. Vlastně to funguje na principu investování do podílových fondů. Klient si zde sám určí investiční strategii a podle toho investuje např. do akcií, nebo dluhopisů.

Zatímco důchodové pojištění je produktem pojišťovny (v minulosti jej nabízela například Kooperativa pojišťovna, a.s. nebo Česká pojišťovna, a.s.) a neposkytuje státní příspěvky. Jeho zhodnocení je garantované a klient zde nemůže přijít o své naspořené prostředky. 

Od roku 2015 je v platnosti novela zákona, která souvisí s úpravou možnosti daňových odpočtů u životního pojištění.

Nyní jsou dvě možnosti. Buď se rozhodnout pro daňovou úlevu, nebo se rozhodnout pro možnost libovolných výběrů vlastních finančních prostředků z hodnoty účtu na smlouvě (umožňuje-li to daná smlouva). Je možné mít jedno nebo druhé (do konce roku 2014 bylo možné obojí).

Jestliže do smlouvy přispívá zaměstnavatel, a pokud má zůstat zachován tento příspěvek, potom se MUSÍ zvolit varianta daňové uznatelnosti a tedy nemožnosti vybírat ze smlouvy prostředky.

Zákonný termín pro učinění tohoto rozhodnutí je do konce března 2015. V tomto případě doporučujeme obrátit se na finančního poradce nebo na danou pojišťovnu.