Byl podzim roku 2013 a jeden IT specialista, říkejme mu třeba Jiří H., si po rozhovoru s kolegy uvědomil, že je v kanceláři asi jediný kdo ještě nemá žádné pojištění. No, a jelikož už mu bylo přes třicet, tak si řekl, že by nebylo na škodu, aby si nějaké pořídil…

Měl zájem především o úrazové pojištění. Do práce dojížděl denně autem 30 km a stát by se mohlo cokoliv. Dále si říkal, že by se určitě hodilo i pojištění pobytu v nemocnici případně pojištění za škodu vůči zaměstnavateli.

S touto vizí začal pátrat na internetu.

Na stránkách pojišťoven byly bohužel pouze základní, nic neříkající informace. Tak si náš Jiřík našel jeden server, kde bylo možné poptat pojištění a na základě toho obdržet nějaký výstup.

Ani ne po 15 minutách od vyklikání jeho požadavku na šikovně vytvořených webovkách a po nezbytném zadání kontaktního telefonu se mu ozvala operátorka zastupující jednu velkou poradenskou firmu s tyrkysovou barvou ve znaku. Vyzpovídala jej, aby zjistila, jestli má skutečně o něco zájem nebo si jen krátí dlouhou chvíli. Jiří ji řekl, o co mu jde a že má zájem o nabídku od pár pojišťoven a že by chtěl, aby mu poslali nabídky na mail. Operátorka slíbila, že jeho zadání včetně požadavku nabídky na mail zadá do systému a že ho bude následně kontaktovat specialista.

Po další půlhodině se Jiřímu rozezvonil telefon a na druhém konci se představil zástupce tyrkysových. Tomu říkejme třeba pan Karel P. Ten se zeptal na úplně to stejné, co již jednou Jiří sdělil operátorce, která mu slíbila, že vše předá specialistovi. Asi nepředala. Anebo ten se to neobtěžoval číst. Jiří zopakoval, že by chtěl zaslat nabídku na mail. S čímž poradce Karel nechtěl souhlasit. Tvrdil, že nejlepší je osobní schůzka. Náš Jiřík mu ovšem sdělil, že v současné době mu jde skutečně čistě o nabídku a že navíc teď nemá moc času. Na to Karel odvětil, že je třeba znát nemálo věcí, které by nebylo seriózní řešit po telefonu a že schůzka je nezbytná. Na to Jiří, že jsme přeci jenom v jedenadvacátém století a že by snad šlo vyřešit tuto situaci efektivněji než se někde nahánět. Řekl mu, že mu klidně sdělí svůj věk, příjem a výdaj (což byly údaje, které Karel tvrdil, že k modelaci potřebuje - což bylo správně, nutno podotknout), povolání i sportovní činnosti. Pro Karla to bylo málo. Nejdůležitějším údajem pro modelaci je prý totiž rodné číslo a bez něj není technicky možné nic udělat (což je lež pozn. autora) a to si bez podpisu souhlasu od něj vzít nemůže…

Ať to ještě více neprotahujeme, tak Jiří, ubyt argumenty, nakonec svolil se schůzkou, ale až v následujícím týdnu. A Karel měl radost, jelikož se mu povedlo to jediné, o co měl zájem – domluvit se na osobním setkání…

Nicméně zvrat v celém příběhu přišel velmi záhy. Jiří ještě brouzdal po internetu a tam narazil na jiného poradce, říkejme mu třeba Otakar M., který v současné době reprezentuje fialové barvy ( :-) ) a ten neměl s mailovou komunikací nejmenší problém a ani rodné číslo nepotřeboval. Do druhého dne měl Jiří nabídky, které chtěl a týden na to se sešel s Otakarem, který mu vyšel vstříc a nikoliv s tyrkysovým Karlem, který tím došel o kšeft… Úplně zbytečně, stačilo projevit ochotu…

Náš příběh, vyprávějící o tom, jak doba vytěsňuje ty, kteří se odmítají přizpůsobit moderním technologiím, má ale ještě vtipnou dohru…

Dnes, tedy více jak rok a půl po výše popsaných událostech totiž Jiřímu zazvonil telefon. Neznámé číslo. Jiří hovor přijal a ozvala se asistentka pana Karla… Volala mu, jelikož má u jeho telefonního čísla poznámku, že má zájem o úrazové pojištění a jestli jeho zájem ještě trvá? Jiří nejdřív nevěděl, jestli nejde o vtip, ale jelikož se nikdo nesmál, tak asi o vtip nešlo… Vysvětlil tedy slečně asistentce, že tuto situaci už má více jak rok vyřešenou a že o tom tenkrát pana Karla informoval mailem…

Takže problém asi nebude v tom, že by pan Karel nebyl ochotný řešit nabídky přes mail. Ono to možná bude spíš v tom, že ti kluci tyrkysoví ušatí ho možná jen neumějí používat…