Nechci zde rozebírat nemoc samotnou, či přijatá opatření. Nejsem ani lékař a ani politolog. Za mě, jsem rád, že jsem neonemocněl a ani nikdo z mých blízkých a pokud se o to zasloužila přijatá opatření, byť jen třeba z jednoho procenta, tak jsem s tím v pohodě. To, nad čím se chci v tomto článku zamyslet je, co nám Covid vzal a co nám Covid dal, přímo v rámci oboru, kterým se zabývám. Tedy v rámci finančního poradenství.

Pojďme na to.

Předně, díky tomu, že jsme byli, z rozhodnutí vlády, zavřeni doma (více či méně), tak se na první místo ve všech institucích dostalo téma online řešení. Věc, o které se mluvilo už dlouho, ale vždy mělo přednost něco jiného.

Jenže, když se lidé nemohli potkávat, tak bankám, pojišťovnám, investičním společnostem či finančně poradenským firmám došlo: „když se s námi lidé nepotkají, tak jak budeme dělat business?“, takže se veškerá energie vrhla do zprovoznění online řešení.

A ejhle, ono to jde (což všichni věděli už dávno…), ony se produkty dají uzavřít bez podpisu, ono se lze s klientem „potkat“, aniž by musel do kanceláře nebo poradce za ním domů (což je mimochodem úplně peklo – proč bych si měl někoho cizího pouštět domů, i bez Covidu???).

Nic z toho ovšem není nový vynález. Všechno, co se v průběhu nouzového stavu začalo používat (či se spustilo), bylo funkční už před tím, jen nikdo nevěřil, že by to mohlo v tomto oboru fungovat. Protože přece je potřeba se s klientem potkat osobně, abychom navázali vztah – hloupost, dávno nejsme v 90. letech a klienti chtějí službu ne se s poradcem kamarádit.

PŘÍNOS 1 – využívání moderních technologií

To, že jsme byli zavření doma, přineslo i to, že jsme se za pár dní začali nudit. Za chvíli každý viděl všechny seriály a filmy, na které neměl dříve čas, takže lidé začali brouzdat po internetu a hledali věci, které je dříve nebavili, třeba i ty které se týkají financí (když je nuda…).

Lidé si začali číst o hypotékách, o investicích, o pojištění. Jenže s tímto tématem je toho na webu hromada a dost často si jednotlivé články protiřečí a když už se do něčeho člověk zabere, tak tomu chce přijít na kloub (navíc, když na to má čas 😉), takže lidé začali vyhledávat odborníky, aby jim v tom udělali jasno.

Ovšem, když je člověk doma, tak může najít jen odborníky, kteří jsou na webu dohledatelní. Takže poradci, kteří se živili tím, že „navolávali“ klienty, na které dostali „doporučení“, aby je přesvědčili k osobní schůzce a poradci, kteří sedí jen ve franšízách, jejichž poutač je vidět z kilometrové vzdálenosti, neměli šanci.

Ti chytřejší poradci se přizpůsobili a konečně si udělali webovou vizitku, aby je bylo možné najít. Ti méně chytří, sedí doma, svírají telefon a čekají, jak budou moct vyrazit do „terénu“, kde budou jejich praxi provozovat jako dřív.

Ale ejhle, ono to možná už nebude fungovat. Klienti už si možná budou chtít sami vybrat toho, kdo se s nimi sejde. Klienti už možná budou informovanější, po přečtení toho kvanta článků, a nenechají se opít rohlíkem. Já jsem optimista a pevně tomu věřím.

PŘÍNOS 2 – poradci dohledatelní na webu, kde si je vybere klient a větší finanční gramotnost

Situace kolem Covidu s sebou přinesla i nemilou věc. Propad příjmů. Tedy u někoho.

Příjmy se propadly, ale výdaje zůstaly stejné. Doba, kdy je třeba sáhnout do rezerv. Tedy pokud tyto rezervy existují…

O rezervách se, ve větší, či menší míře, mluví pořád. Ale dokud není venku 30 ° C, tak si člověk neuvědomí, že se mu klimatizace v autě hodí (s dovolením jsem použil nestandardní metaforu 😊).

Ano, vláda přišla s moratoriem, takže lidé měli možnost odložit si splátky úvěrů (a tím si je zdražit…), ale úvěry nejsou jediným výdajem. Co nájem, jídlo, oblečení, toaletní papír… To jsou věci, jejichž platbu odložit nešlo, nejde a nikdy nepůjde.

Pokud mám kam sáhnout, pokud mám tzv. „pohotovostní rezervu“, pak mě to nijak nepostihlo, ale pokud ne? Pak mám problém. A ve chvíli, kdy ten problém nastal, tak už jej nevyřeším.

Ono se navíc o rezervě špatně mluví v dobách růstu, když je všeho dostatek (chápejte peněz na účtu), tak proč bych si dělal rezervu? Výplata chodí každý měsíc, tak co bych se omezoval tím, že si z ní budu každý měsíc ukrajovat, abych si vytvořil „finanční polštář“ na dobu poklesu, který beztak nepřijde… Přijde, dříve nebo později, přijde. To je statistický fakt, známý už tisíce let.

A přitom, finanční rezerva nemusí být ve statisících. Lze ji přizpůsobit každému, jen dle jeho výdajů. Pokud má někdo výdaje třeba 12 000,-/měs., tak kdyby měl rezervu „jen“ 36 000,- tak by současnou situaci nepocítil ani trošku. A jelikož za sebou máme více jak 10 let, v podstatě nepřetržitého růstu, tak na její vytvoření stačily tři stovky měsíčně (i méně, pokud bychom počítali s nějakým zhodnocením).

PŘÍNOS 3 – uvědomění, že rezerva je třeba

Zmíněných 10 let je ale dlouhá doba a lidé rychle zapomínají. Jsem toho názoru, že krize v období kolem roku 2008 je pro mnoho lidí něco jako 30letá válka ve středověku – to už je prostě tak dávno, že se o tom maximálně učí v hodinách dějepisu…

Jenže, hop a máme tady něco nového, něco neznámého. A pokud to převedu na téma investic, tak najednou při pohledu na výpis podílového fondu, jsou vidět záporné výsledky. Co to je? Jak to, že se to stalo? Vždyť to celou dobu vydělávalo, tak co se teď děje? Apokalypsa je tady… Není, jen došlo k tomu, k čemu v minulosti už mnohokrát – po době růstu následuje doba propadů a zase znovu.

Co s tím dělat? Pamatovat na to, že doba poklesu přijde (a ne jednou), ale je vystřídána obdobím růstu, což znamená jediné, oprostit se od emocí a využít poklesů k tomu, že je možné nakupovat „ve slevě“, ale především dodržet investiční horizont, protože pokud má člověk své investiční portfolio nastavené správně, od odborníka, pak je v něm s propadem počítáno a jsou tomu přizpůsobeny instrumenty, které jej tvoří (kde najít odborníka? Viz přínos 2 😉).

PŘÍNOS 4 – připomenutí toho, že v investicích existují i období propadů

Přínosů bychom jistě našli ještě hromadu, tohle jsou ty, co napadly mě a které mě přišly nejzásadnější a nejpřínosnější.