„Pro každého Angličana je jeho dům hradem“, případně, v našich končinách, známější „Můj dům, můj hrad“. Fráze pocházející z dob dávno minulých. Z dob, kdy zabezpečení příbytku znamenalo vysoké a pevné zdi, případně vodní příkop, kolem nich. Dnes už bude těžko někdo kopat, kolem domu vodní příkop. Dnes mezi stejně klasické zabezpečení, kterými byly dříve hradby, patří pojištění. To, že by si měl člověk nemovitost pojistit, ví asi každý. Ale jak, aby pojištění domácnosti či zmíněné nemovitosti bylo efektivní? To už je věc druhá.

Předně je důležité rozlišit oba použité pojmy – domácnost a nemovitost. Nemovitost je asi jasná, tedy „čtyři stěny“ a ta bývá pojištěná ve valné většině případů vždy, když někdo řeší pojištění majetku (minimálně proto, že bez toho nelze načerpat hypotéku, díky které k pořízení domu či bytu došlo). Vedle toho, domácnost je vše to, co by vypadlo, pokud bychom nemovitost otočili „vzhůru nohama“ (velmi jednoduše řečeno, ale pro představu dostatečné). Počet pojištěných domácností, už je menší než nemovitostí (jak není něco povinné…).

Z výše uvedeného tedy logicky vyplývá, že je možné mít pojištěnu buďto jen nemovitost, nebo jen domácnost, případně obojí. A teď jak na to, aby to bylo správně?

Zásadní je pojistná částka, či limit krytí. Dle výměry v m², je ze strany každé pojišťovny uplatňována tzv. minimální pojistná částka. V případě sjednání pojistky s nižším limitem, než je ten minimální, dochází k tzv. podpojištění. Následně pak v případě pojistné události, dochází ke krácení plnění a to v poměru právě k minimální pojistné částce.

Příklad:
Minimální pojistná částka 1 000 000,-; sjednaná pojistná částka 500 000,- (tedy poměr je 50%). Při škodě např. ve výši 500 000,- se bude tedy plnit taktéž 50%, ALE ze sjednané pojistné částky => úhrada od pojišťovny 250 000,-.

Pro správné určení pojistné částky platí relativně snadná poučka – rodinný dům pojišťujte na tzv. reprodukční hodnotu (jelikož když lehne popelem, tak minimálně pozemek zůstane a jde na něm dům postavit znovu); byt pojišťujte na tzv. novou hodnotu či kupní cenu (protože, když ten lehne popelem, tak bude pravděpodobně nutné koupit jiný a jinde). Správně nastavená pojistná částka by měla být zkrátka v takové výši, aby v případě totální škody, bylo možné pořídit si srovnatelnou nemovitost.

Pojišťovnou uvedená minimální pojistná částka, obvykle (v případě pojištění nemovitosti) vychází na menší částku, než je skutečná hodnota nemovitosti, takže zde většinou podpojištění nehrozí (nikdo si nepojistí dům na milión, když si jej pořídil za 3 miliony…). Problém bývá většinou s pojištěním domácnosti. Tam se dost často stává, že kvůli snížení ceny pojistky (ano, výše pojistné částky má logicky vliv na cenu) lidem „stačí“ nižší limity (se slovy: „my tady přece nemáme věci za půl milionu, stačí to pojistit na 200 tisíc…“) a pak je problém. Jak se říká: „není radno šetřit na nesprávných místech“.

Hned po určení pojistné částky přichází na řadu rozsah krytí. Obvykle je standardem, že je vždy pojištěn základní živel (v hantýrce pojišťoven často nazýván jako FLEXA což je zkratka složená z prvních písmen anglických slov Fire, Lightning, EXplosion, Aircraft => požár /oheň/, blesk, výbuch /exploze/ a pád letadla) plus riziko povodně-záplavy. A právě toto poslední riziko si může klient nechat vyjmout – pojistka tedy bude bez krytí rizika povodně A záplavy. Obvykle, se tak děje ve chvíli, kdy z povodňových map pojišťovny vyplývá, že nemovitost spadá do pásma s vyšším rizikem povodně (=vyšší cena pojištění). No jenže, když si majitel této nemovitosti nemyslí, že je vůbec nějaká šance, že by se ta nejbližší říčka vylila tak, že by byl zasažen i jeho dům, tak se mu za toto riziko nechce připlácet (ani to jako riziko totiž nebere). Ale… Nelze vyjmout JEN riziko povodně (tedy zaplavení domu rozvodněnou říčkou), při vyjmutí dojde VŽDY i ke zrušení rizika záplavy a tou je např. zaplavení domu kvůli velmi silným lijákům (a ty mohou poškodit i nemovitost, která od řeky stojí desítky kilometrů). Takže vodu, nikdy, ale skutečně nikdy, z pojištění nevyjímat!!!

Nicméně, je správnou úvahou pojistit si svoji nemovitost na celý rozsah živelných událostí, kam dále patří např. vichřice, kroupy, pád stromu či stožáru apod. Jsou pojišťovny, které mají tento kompletní živel již v základu. Rozhodně stojí za to, volit takovou pojistku, která bude obsahovat živel kompletní, ne jen onen základ FLEXA a vodu.

Do rozsahu pojištění spadají i asistenční služby (často za příplatek), které se rozhodně mohou hodit, v případě kdy dojde k události, která vyžaduje pomoc v případě havárie (a to může být klidně zabouchnutý klíček ve dveřích a nutný zásah zámečníka) – jinými slovy, asistenční služby do efektivního pojištění majetku patří. Protože kdo už někdy využil služeb zámečníka, moc dobře ví, kolik to stojí... 

Poslední částí pojištění majetku bývá pojištění odpovědnosti za škodu (v rámci pojištění majetku bývá většinou za výhodnější cenu, než když se sjedná samostatně). Je možné sjednat pojištění odpovědnosti za škodu v běžném občanském životě (obecně známé jako „pojistka na blbost“) a potom pojištění odpovědnosti z vlastnictví či držby nemovitosti (příkladem může být vichřice, která utrhne půl střechy a ta spadne sousedovi na auto – tak tuto událost, tento typ pojištění odpovědnosti, řeší). Sjednat je možné opět jen jeden nebo oba typy. A domnívám se, že otázka, který z těchto typu se vyplatí sjednat, je naprosto zbytečná – určitě oba – jsou nezastupitelné a pro kompletní krytí jsou oba nezbytné. Limity krytí v rámci této pojistky by měly (rád bych řekl, musejí) být v řádech miliónů, aby měly skutečně nějaký smysl.

Toliko k efektivnímu pojištění nemovitosti či domácnosti – volte dostatečně vysokou pojistnou částku a nelicitujte. Vždy je třeba kalkulovat s tím, že v případě totální škody musí být vyplacená pojistná částka tak vysoká, aby bylo možné jak pořídit obdobnou nemovitost, tak ji i obdobně vybavit. Dále, nevyjímejte z pojištění žádná rizika, kvůli snížení ceny – stát se může skutečně cokoliv. Volte variantu včetně asistenčních služeb a nikdy nezapomeňte i na pojištění obou typů odpovědnosti za škodu.