Automobil, plechový člen rodiny… Vlastnictví motorového vozidla je již téměř standardem. Někteří jej pokládají za nezbytnou nutnost, pro jiné je demonstrací společenského postavení, pro jiné koníčkem. Nicméně společným ukazatele vlastnictví vozu je jeho pojištění – ano primárně proto, že je dáno zákonem. Ale pokud pomineme fakt, že si musíme sjednat ono proklínané povinné ručení (neb vše co je nařízeno je špatné – pozůstatek z dob minulých…), tak jsou zde ještě pojištění, jež se vozidel týkají a která jsou dobrovolná (a úměrně tomu i méně rozšířená).

Ale pojďme popořadě.

• Povinné ručení

Pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, nebo-li povinné ručení (vžitý a rozšířený, laický název), je nařízeno zákonem. Každé vozidlo, které má registrační značku, musí mít sjednáno právě toto pojištění. Jeho absence je pokutována - opětovně od 1.1.2018, formou příspěvku do garančního fondu ČKP (jde o obnovení tohoto, v roce 2015 zrušeného, „penále“).

V případě povinného ručení tedy není zbytí. Být prostě musí. A jak je něco povinné tak je to neoblíbené a valná většina lidí jej bere, prostě jako nutné zlo a tak k němu i přistupuje. Zkrátka: „Sjednám si to nejzákladnější, hlavně ať to moc nestojí“…

Bohužel, ne každý si uvědomuje, že tato povinnost má svůj význam. Motorové vozidlo umí totiž napáchat nemalé škody – je to prostá fyzika – rychle se pohybující hromada kovu, má zkrátka velkou kinetickou energii… Povinné ručení je tedy primárně ochranou každého majitele vozu. Je ochranou jeho majetku, o který by velmi pravděpodobně přišel, pokud by měl sám, z vlastních zdrojů, hradit mnohamilionové škody. Takže správný (a efektivní) přístup je sjednat si, nikoliv minimální limit, ale co nejvyšší – úměrně tomu může narůst klid, že skutečně veškeré, případné škody, bude hradit pojišťovna.

• Připojištění k povinnému ručení

Vedle povinného ručení je možné sjednat celou škálu připojištění (dobrovolně). A pokud je smyslem povinného ručení hradit případné škody třetí, poškozené straně, tak v případě připojištění je smyslem hradit případné škody přímo na pojištěném vozidle. Jednoduše řečeno, z připojištění jdou peníze za pojištěným vozidlem, či jeho vlastníkem.

A z logiky věci, pokud se něco stane a tato škoda je nákladnou záležitostí, tak pokud si mohu zmíněné pojistit, tak bych neměl o ničem přemýšlet. Faktem ale je, že o tomto lidé přemýšlejí a metaforicky obracejí korunu v kapse, při rozhodování o sjednání či nesjednání konkrétních připojištění. Troufám si tvrdit, že je to minimálně nerozumné. Všechna připojištění (a že je jich skutečně hodně – v závislosti na konkrétní pojišťovně a pojistném produktu) stojí ročně několik stovek, maximálně pár tisícovek, ale plnění z nich je obvykle diametrálně vyšší. Kdo měnil vyhřívané čelní sklo, mi jistě potvrdí…

Připojištění je spousta, a pokud se bavíme o efektivitě, tak zde nemůže zaznít, že je dobré sjednat všechny. Volba by měla být individuální, dle místa, kde se vozidlo pohybuje nejčastěji, dle četnosti použití vozu, dle toho kdo jej nejčastěji řídí atd. Každopádně, nikdy nebude špatně zvolit, „svatou trojici připojištění“ (jak je rád nazývám). Do té patří, asistenční služby, (čím širší je jejich rozsah, tím lépe, pokud budou včetně právní asistence, jenom dobře), pojištění výhledových skel (ne jen toho čelního) a živelní pojištění (kroupy zvládnou způsobit i „totálku“…). Tato připojištění by měly být u každého, efektivně pojištěného auta. Ostatní jsou již na zvážení (např. pojištění srážky se zvěří v Praze asi moc platné nebude). 

• Havarijní pojištění

Pochopitelně nesmíme zapomenout ani na havarijní pojištění. V Evropě známé jako „kasko“. Tedy pojištění samotného vozidla, pro případ jakékoliv nahodilé události (havárie, živel, odcizení a vandalismus – nebo-li „allrisk“). Je na každém, zda-li zvolí uvedenou variantu „allrisk“ či zda si vybere jen něco.

S havarijním pojištěním je ve většině případů spjata tzv. spoluúčast (tedy, pojišťovna se bude s klientem o náklady dělit). Výši spoluúčasti si může každý zvolit sám (nejčastější je spoluúčast 5%, minimálně 5 000,-) a platí v jejím případě úměra – čím vyšší spoluúčast bude (=čím více dá klient z vlastní kapsy v případě škody), tím levnější havarijní pojištění bude.

Rozhodně, tím nejzásadnějším je správná volba pojistné částky či limitu krytí. Ten by měl být v takové výši, aby v případě totální škody, bylo možné pořídit si obdobné vozidlo znovu, ale… Vozidla stárnou, jejich hodnota klesá. A pokud si někdo myslí, že když sjedná havarijní pojištění s limitem např. 500tis. a po pěti letech auto rozbije, že dostane těchto 500tis., tak se šeredně mýlí… Proto je třeba s havarijním pojištěním v čase pracovat a upravovat sjednaný limit (u nového vozu, ideálně každý rok; od třetího roku jeho stáří, ob dva roky). U osmiletých a starších vozidel, již havarijní pojištění nemá valný smysl. U takových vozidel o sjednání či nesjednání havarijního pojištění nepřemýšlejte.

Tou nejideálnější variantou je, určovat zmíněný limit na základě znaleckého posudku. Sice za něj člověk něco zaplatí, ale jeho přidaná hodnota je skutečně k nezaplacení.

• Rada na závěr

Při sjednání této pojistky (lhostejno zda-li jen povinné ručení, připojištění nebo i havarijní pojištění), nespěchejte. Nejhorší co může být je, večer se rozhodnout, že si druhý den koupíte auto a hned si na nějakém internetovém srovnávači sjednat pojistku...

Pojištění by měla předcházet nabídka možností, ze které se následně zvolí ideální varianta právě pro vás a to zabere určitý čas. A aby měla tato nabídka nějakou přidanou hodnotu, tak by nabídku měl dělat odborník a ten rozhodně nebude mít radost, když mu v pátek navečer zavoláte, že v sobotu jedete do bazaru pro auto... Proto je třeba s tímto počítat a nerozhodovat se o koupi unáhleně - mějte k dispozici alespoň týden až dva. Určitě se pak, díky tomu, podaří najít odborníkovi o to lepší pojištění.

Každopádně, pokud není zbytí a bojíte se, že vám z autobazaru ten váš vysněný kousek někdo vyfoukne (protože bez pojištění auto ani nepřihlásíte a hlavně vás bez něj z autobazaru ani nenechají odjet), tak si klidně právě v autobazaru nechejte auto pojistit, ať můžete řešit přihlášení (ale hlavně s ním odjet) a pak v klidu nechejte svého finančního poradce najít nejvhodnější pojistku pro tento vůz - sjednané pojištění totiž můžete do dvou měsíců od podpisu vypovědět (a pojišťovna Vám vrátí nespotřebované pojistné).

Pokud se však rozhodnete pro tuto možnost, tak NEvolte variantu pojištění, které vzniká zaplacením, ale v tomto případě vždy podpisem!!! Protože takové pojištění by pak zaniklo k počátku a měli byste v registru záznam o nepojištěném vozidle (a jak je uvedeno v úvodu článku, za nepojištění vozidla se opět platí...).