V rámci regulace v oblasti finančního poradenství je povinností finančních poradců, kteří chtějí sjednávat konkrétní produkty, absolvovat relevantní zkoušku, kterou potvrdí svou odbornost. V současné době je třeba složit 3 zkoušky (a na čtvrtou je termín do konce roku 2020). Tohle je pochopitelně něco, co všichni vědí, já se nicméně chci tímto článkem zamyslet nad smyslem prokazování této odbornosti no a jelikož jsou nutné 3 zkoušky, tak jsem pro nadpis použil "triplikaci" tohoto slova 😊.

Sám jsem úspěšně absolvoval všechny tři tyto zkoušky, mám tedy osvědčení na zprostředkování penzijních produktů, spotřebitelských úvěrů i na investice. To jen aby někdo nenabyl pocitu, že článek napsal někdo, kdo v některé neuspěl 😊, mám všechny a už se moc „těším“ na tu čtvrtou, kterou budu absolvovat na konci roku 2020. Zatím poslední složenou zkouškou byla ta na zprostředkování investic a ta byla pomyslnou poslední kapkou, která mě vyburcovala k sepsání tohoto článku.

Ale pojďme popořadě.

Zkoušky mají za cíl kultivovat trh a dostat z něj neaktivní poradce. Mají být nálepkou „já jsem odborník na tuto problematiku“. Náročnost zkoušek tomu odpovídá a přijde mi, že lineárně narůstá – první byly „penzijka“, ze všech nejjednodušší, pak obtížnější úvěry a teď zatím nejobtížnější investice (takže předpokládám, že tomu nasadí korunu pojištění…). Tohle je super a to kvituji. Jsem rád, že zkoušky na prokázání odborné způsobilosti, která se dříve prokazovala složením směšné zkoušky na získání PPZ, kde byla správná nejdelší odpověď, či ta, ve které byl výraz: „není-li uvedeno jinak“, jsou obtížné.

Ale…

Souhlasím s tím, že je třeba zabránit přílivu stále nových „poradců“ do tohoto oboru, kdy se mohl stát finančním poradcem každý, kdo byl svéprávný, měl čistý rejstřík trestů a uměl se naučit na zkoušku, kterou by zvládla i lehce nadprůměrná opice (jo a pak měl ještě 10 000,- na úhradu poplatku). Ale proč tímto musí, naše milovaná ČNB, doslova otravovat lidi, kteří se touto práci prokazatelně zabývají roky (ano, mluvím o sobě)? Kdy tito poradci mohou prokázat, zda uzavírají dané produkty soustavně či sem tam (a pak ať klidně udělají zkoušku).

Rozumím, že by to byla práce navíc, kterou by ČNB musela dělat, myslím ověřovat soustavnost práce. Chápu, že je jednodušší vymyslet zkoušku a více se tím nezabývat. Také chápu, že je třeba nedělat rozdíly mezi letitými matadory v oboru a nováčky a přijmout tedy kompromis, že zkoušku prostě musí složit všichni (kompromis je sice vždy tím nejhorším řešením, ale budiž).

Pomiňme to a smiřme se s tím, že kdo má zájem dané produkty sjednávat, prostě musí mít zkoušku, na kterou se musí naučit. Pravidla jsou pravidla, bez výjimek.

Ale…

Nemohla si ČNB dát tu práci, aby byly zkoušky, když už mají být těžké, i relevantní? Protože proč by mezi zkouškovými otázkami na úvěry měly být otázky na havarijní pojištění? Ano jsou tam, já je při zkoušce měl… A dále proč jsou ve zkoušce na investice otázky na věci, které nejen, že finanční poradce jednak ke své práci nepotřebuje (troufám si tvrdit, že za 15 let mé praxe vím, co píši), ale hlavně ani NEMŮŽE, z titulu dané licence, použít???!!! Já, jako vázaný zástupce samostatného zprostředkovatele investic nemohu klientovi prodat opci, ale umět to musím…

Největší výsměch je, že otázky na opce budou součástí i zkoušky na pojištění… A to je jako co? To vymýšlel jako kdo? A proč? Nabízí se otázka: „a komu tím prospějete?“…

Je sice super, že vím první poslední o call a put opcích, že vím, jaký minimální základní kapitál musí mít obchodník s cennými papíry a také vím, že využití arbitra je pro klienta bezplatné, ale k čemu mi to je, krom toho, že si mohu před klientem zamachrovat, že tohle vím a tím ho odradit, jelikož mi nebude rozumět…

Chápu, že aby byla zkouška obtížná, muselo se nějak vymyslet dostatek otázek na téměř 400 stran materiálu, na kterém jsou tyto otázky a že vymyslet toto množství otázek není sranda a že se chybějící místo muselo doplnit, ale prooooč?

Proč místo toho není předmětem zkoušky větší množství případových studií? Relevantních případových studií. Vždyť jde o ochranu klienta, tak ať poradce prokáže, že umí řešit potřeby klienta a umí mu správně doporučit portfolio, a ne mu vykládat, že minimální základní kapitál obchodníka s cennými papíry musí být ekvivalent 730 000 eur (vidíte vím to 😉).

A doplnění na závěr. Primárním smyslem těchto zkoušek je vyčistit trh. Dokáže to tato regulace naplnit? Před nedávnem jsem se setkal s „poradcem“, který mi tvrdil, že efektivní výnos stavebního spoření je 8 % p.a. Tento člověk zkoušku prostě udělat nemůže, pokud nezná základy ani toho nejjednoduššího spořícího produktu jakým stavební spoření je. Říkal jsme si, super, zatnu zuby, zkoušku složím a budu mít dobrý pocit, že z trhu pak zmizí tito a jim podobní. Ale nezmizí, zmizí jen z registru ČNB, ale v případě velkých síťových firem, stačí aby měl zkoušku jeden z kanceláře a zbytek bude fungovat jako tipaři…

Takže čemu to pomůže? Pouze to přidělá práci a ukradne čas těm poctivým, kteří zkoušku potřebují, jelikož si nemohou dovolit a nechtějí fungovat jako tipaři, protože s klienty jednají oni…