Velké procento klientů se dívá při volbě životního pojištění především na cenu. Bohužel i dost poradců staví nabídku tohoto pojištění, právě na tom kolik stojí a opírají o to své doporučení ke sjednání dané pojistky.

Bohužel ne vždy je to ta správná cesta. Podobně jako každá mince tak i pojistka má dvě strany. Tou první je období, kdy se nic nestane a klient pojistku jen platí – zde přijde vhod, aby byla co nejlevnější. Jenže tou důležitější, druhou stranou, je období kdy se něco stane a klient žádá plnění a v takové chvíli je důležité, aby k požadovanému plnění skutečně došlo.

Výše uvedené velmi dobře vystihl jeden můj bývalý kolega, který říkal: Pojištění se nedělá na dobu dobrou, ale na dobu zlou…

V čem tedy tkví úskalí té druhé strany mince?

Lehce pozměněný název nejznámějšího díla amerického spisovatele Josepha Hellera Hlava 22 (Catch-22 v originále) jehož ústředním motivem je absurdita právě Hlavy 22 amerického vojenského řádu, která říká: Že armádní letecké povinnosti může být zbaven ten, kdo je uznán za psychicky narušeného, a zároveň požádá o uvolnění. Ovšem to, že o uvolnění požádá, svědčí o jeho psychickém zdraví, takže být uvolněn nemůže.

Přepracovaný název jsem si vypůjčil jakožto paralelu s novelou zákona 38/2004 Sb., která je v současné době v poslanecké sněmovně.

V čem vidím tuto paralelu, se pokusím rozkrýt v článku níže.

Pojištění odpovědnosti je produkt, který využívá každý kdo vlastní motorové vozidlo. Jde totiž o povinné ručení.

Nicméně je zde ještě produkt pojištění odpovědnosti, který už tak rozšířený není, ale je minimálně stejně důležitý. Jedná se o pojištění odpovědnosti v běžném občanském životě. Rozšířený není, jelikož jeho sjednání neukládá zákon. Otázkou totiž je, jak by bylo rozšířeno ono povinné ručení, pokud by ze zákona povinné nebylo.

Na jaké pojistné částky by ale měly být tyto produkty sjednány? Na toto téma bych rád skrze tento článek zapolemizoval.